I Wish I Have Never Met Her

Monday at 22:39 | Silent Soul |  What I Needed To Get Out of Myself
25th May 2016

How could have She done this to us? She said She loved us, but it was just a LIE. She doesn't even care. Why would She leave us if She did? She knows how hard it was for us when they replaced Her with somebody else, how much we fought to get Her back! But She's leaving anyway! She doesn't care at all... I wish I have never met Her, because it has brought me only a pain. NOBODY have EVER hurted me as much as She did! I could cry myself to death... I won't survive one more year with HIM!

She's leaving in the most important moment and I'll never forget that. Or forgive. But She musn't know this... I still want Her to be happy after all.

I remember the first lesson we had this year... "Trust me," She said. So I did. And that was a mistake.
 

The Moment She Has Left

Monday at 22:27 | Silent Soul |  What I Needed To Get Out of Myself
27th April 2016

We spoke to Her today... She's leaving. Definitely. I knew that before (I found it out about two or three weeks ago and I've been crying for three days, even if I couldn't have believed that). Today She confirmed it to us.

I can't imagine being there without her... I literally can't. I don't know what to do, I can't stop crying, I will die there! IT HURTS SO MUCH!! I think I'm going mad... Gooodbye, sanity!

Na úvod

Monday at 22:10 | Silent Soul |  What I Needed To Get Out of Myself
Tak pro dnešek ještě česky... Normálně bych tuto formalitu nejspíš vynechala, ale vzhledem k tomu, že opravdu potřebuji sdělit nějaká organizační opatření svým případným čtenářům, nemohla jsem jinak než úvodní článek nepřeskočit.

Takže rovnou k věci. Tento blog budu psát v angličtině. Ano, vím, že jsme v česku. Ale prostě mi to tak vyhovuje a to i přesto, že má angličtina rozhodně není dokonalá. Nicméně se mi píše lépe anglicky než česky, takže všechny ostatní články budou prostě v angličtině.

Už před nějakou dobou jsem si začala psát tzv. "upřímný deník", kam naprosto upřímně zapisuji všechny své pocity bez ohledu na to, zda později lituji toho, co jsem napsala. Prostě to napíši tak, jak to v tu chvíli cítím a je to. Beru to tak trochu jako osobní terapii, protože na cvokaře nemám dostatek finančních prostředků.

Každopádně jsem se rozhodla, že psát si to jen sama pro sebe na papír mi nestačí. A proto jsem založila tento blog, kam budu tyto své poznámky ze života zapisovat (neříkám, že pravidelně, ale budu). Někdy (nebo spíš téměř vždykcy) to nemusí být nic pěkného, naopak je to spíše depresivní, retardované, úchylné... Nechci tady žádné moralisty, pokud se vám to nelíbí, tak sem nelezte, nikdo vás k tomu nenutí.

Blog je určen především pro mě a proto, abych se ze svých depresivních nálad měla kde vypsat. Jestli to někdo bude číst, tak pouze na vlastní nebezpečí. Protože na tomto místě bude vše bez cenzury.